Proč tělo nereaguje na extrémy: Biologie místo motivace

Znáte ten scénář. Přijde pondělí, nový rok, nebo jen náhlý nával odhodlání "konečně to změnit". Nastavíte si budík na pátou ráno na běh, z jídelníčku vyškrtnete polovinu potravin a slíbíte si, že tentokrát to vydržíte. Motivace je na maximu. Cítíte se nezastavitelní.

A pak, o pár týdnů (či dní) později, se ocitnete vyčerpaní na gauči, s prázdným obalem od něčeho, co bylo na "zakázaném seznamu", a zaplaví vás pocit selhání. „Zase jsem to nezvládl/a. Nemám pevnou vůli. Jsem slaboch.“

Zastavte se. Máme pro vás důležitou zprávu, která by měla být základním kamenem jakékoli cesty za zdravím, kterou v BodyLove Brno razíme: Není to vaše chyba. Je to vaše biologie.

Často totiž přistupujeme ke svému tělu jako k stroji, který stačí naprogramovat příkazy "cvič víc" a "jez míň", a očekáváme lineární výsledek. Jenže naše tělo není stroj. Je to fascinující, komplexní a především prastarý organismus, jehož hlavní prioritou není vypadat dobře v plavkách, ale jediné: přežít.

Tělo nechápe vaši dietu, vidí jen hrozbu

Když nasadíme extrémní režim – ať už jde o drastické snížení kalorií nebo náhlý nárůst intenzivního pohybu bez regenerace – našemu mozku nedojde e-mail s předmětem: „Hubneme do léta“.

Místo toho se v hlubších strukturách mozku, které mají na starosti naše přežití, rozezní poplašný zvon. Tělo si řekne: "Pozor! Nedostatek zdrojů. Hrozí hladomor. Musíme šetřit energií za každou cenu."

A v tu chvíli začíná nerovný boj mezi vaší vědomou motivací (která sídlí v "chytré" přední části mozku) a vaší podvědomou biologií. Hádejte, kdo nakonec vždycky vyhraje?

Biologická brzda: Co se děje pod povrchem

Když tělo vystavíte extrému, spustí sérii obranných mechanismů, které mají za cíl vás udržet naživu (a tedy ideálně udržet vaše tukové zásoby, které jsou pro něj zlatým pokladem na horší časy).

1. Metabolismus šlape na brzdu: Tělo se stane extrémně efektivním. Začne šetřit energií na procesech, které nejsou nezbytně nutné k přežití – můžete se cítit unavení, zimomřiví, zpomalí se trávení, u žen může dojít k poruchám cyklu. Tělo se snaží vyžít s málem, což znamená, že hubnutí se paradoxně zastaví nebo výrazně zpomalí.

2. Hormonální bouře: Zvýší se hladina hormonu ghrelinu, který vám říká "Jez!", a sníží se hladina leptinu, který říká "Jsem sytý". Výsledek? Máte neustálý, vtíravý hlad a chutě, které nelze "přemoci vůlí". Není to slabost, je to biochemický signál k záchraně života.

3. Stres jako nepřítel: Extrémní režim je pro tělo stres. Zvyšuje se hladina kortizolu. Chronicky zvýšený kortizol nejenže podporuje ukládání tuku v oblasti břicha, ale také narušuje spánek a regeneraci. Jste unavení, ve stresu a tělo se křečovitě drží každého gramu.

Motivace je palivo, které rychle dohoří

Všichni milujeme ten počáteční nával motivace. Je to skvělý startér. Ale motivace je emoce – je prchavá, nestabilní a vyčerpatelná. Nemůžete na ní stavět dlouhodobý proces.

Pokud se snažíte přebít své biologické signály (hlad, únavu, bolest) pouhou motivací a disciplínou, je to jako snažit se zadržet dech pod vodou. Chvíli to vydržíte, ale nakonec se vaše tělo nadechne, ať chcete, nebo ne. V kontextu diet to znamená nekontrolovatelné přejedení (binge eating), zranění z přetrénování nebo totální psychické vyhoření.

Biologie vždycky "dohne" to, co jste jí upřeli. Extrém na jedné straně (restrikce) nevyhnutelně vede k extrému na straně druhé (kompenzace).

Cesta BodyLove: Spolupráce místo boje

Pokud extrémy nefungují, co tedy funguje? Odpověď, kterou v BodyLove Brno prosazujeme, je možná méně sexy než "zhubněte 10 kg za týden", ale je jediná udržitelná: Laskavost, trpělivost a naslouchání.

Musíme přestat vést válku se svým vlastním tělem. Pokud chcete změnu, musíte tělo přesvědčit, že je v bezpečí.

• Místo hladovění přineste výživu. Ukažte tělu, že má dostatek kvalitních zdrojů, a ono nebude mít potřebu panicky ukládat zásoby.

• Místo zničujícího tréninku přineste pohyb pro radost. Hýbejte se tak, abyste se cítili lépe, ne zničeně.

• Místo ignorování signálů začněte naslouchat. Respektujte svůj hlad i svou sytost. Respektujte únavu a potřebu odpočinku.

Tělo reaguje úžasně na péči a konzistenci. Nereaguje na šokovou terapii. Cesta ke zdravému vztahu k sobě samému nevede přes extrémy, ale přes klidný střed. Trvá to déle, ale výsledky jsou skutečné a především – nezničí vás to psychicky.

Zapomeňte na "no pain, no gain". Zkuste raději "more care, less stress". Vaše biologie vám poděkuje.